Dvakrát o poplatcích ve zdravotnictví

Shodou okolností se mi téměř současně dostaly do rukou dva otevřené dopisy se stejnou tématikou. Dva texty, dva různé pohledy na tolik diskutovanou problematiku regulačních poplatků ve zdravotnictví. Předkládám čtenáři podstatné části obou dokumentů a nechávám na něm, aby posoudil, který z nich je motivován odpovědností a psán se znalostí věci a který je produktem pokleslé populistické rétoriky.

Otevřený dopis zástupců zdravotníků
uveřejněný v květnovém čísle časopisu Apel vydávaného Sdružením praktických lékařů České republiky (část textu):

„…Jsme to právě my, kteří neseme každodenní odpovědnost za fungování systému, jsme to my, kteří denně komunikují se svými pacienty a jsme to my, kteří máme největší zkušenost s fungováním systému tak, jak byl zaveden od 1.1.2008. Zkušenosti a fakta hovoří jasně. Díky regulačním poplatkům chodí do našich ordinací pacienti, kteří naši pomoc skutečně potřebují. Máme víc času se jim věnovat a téměř se nestává, že by některý z pacientů odmítl poplatek uhradit nebo si stěžoval, že je nepřiměřený jeho sociální situaci. Regulační poplatky u receptů na léky odpovídajícím způsobem regulují spotřebu léčiv. Levné léky si pacienti kupují sami a ušetřené peníze jdou na léčbu závažných onemocnění, jakými jsou rakovina, revmatické choroby nebo roztroušená skleróza. Po dlouhé době je systém finančně stabilní. Zavedení regulačních poplatků navíc znamenalo změkčení jiných regulačních mechanizmů, odstranění dřívějších velmi tvrdých limitů, o kterých ale pacienti nevěděli, neboť byli politiky přesvědčování, že mají nárok na cokoli a vždy zadarmo.“

Prohlášení Svazu pacientů České republiky “Kdy musí lhát ministr Julínek. Stále a dělá to.“
(část textu):

„Nepravdivá tvrzení ministra Julínka a spol jsou vynuceným tahem. Všechno, co dělá, poškozuje pacienty i lékaře a sestry a slouží to jen těm připravovaným majitelům zdravotnictví, kteří se, dříve veřejného, zdravotnictví chtějí zmocnit. Za úplatek, nebo zač? Rozhodně se to se nedá nijak obhájit a tak nezbývá, než lhát a lhát a lhát musí celý tým. Dříve, nebo později totiž lidé přijdou na to, že Julínkova reforma znamená zaplatit více a dostat méně a ten rozdíl dát jako bezdůvodný zisk majiteli zdravotnictví, kterého nepotřebujeme a také nechceme. A tak se musí lhát, že to tak není, pořád dokola, aby se na pravdu přišlo, až bude pozdě, protože mezitím nastanou nevratné změny, blokované těžkými arbitrážemi, a úplatky nebudou nikde vidět, kampaň se sama zaplatí, poslanci se sami nakoupí a i kdyby se vyskytl soudce Cepl, arbitráže to nezlevní.
Lhaní je u Julínka základem každého sdělování. Může mít podobu složitějšího klamání. Julínkovi lidé mluví o úsporách, když se vyřadí některé léky z preskripce a pacienti se je koupí sami. Takže především, v konečném důsledku všechno platí občané a když něco zaplatí místo pojišťovny, není to úspora ale ztráta již proto, že při této úpravě zanikne regulace ceny léku a uvolní se jeho reklama. Obojí zvýší cenu léku. Navíc také bude zaplacen individuálně, tj. bude porušena i solidarita úhrad.“


Pavel Čáslava 15.6.2008