O buranech a křupanech

Na schůzi Senátu dne 24.4.2008 se projednával jeden z nejzbytečnějších zákonů, kterými disponuje náš právní řád. Jde o tzv. antidiskriminační zákon, který provázaly dlouhé diskuze v Poslanecké sněmovně i v Senátu. Zákon implementuje evropské unijní právo a byl přijímán na poslední chvíli, pod hrozbou sankce Evropské unie. Norma má velmi obecný a deklarativní charakter. Skutečné nástroje pro účinné zamezení diskriminace jsou už dávno v našem právním řádu zakotveny v  řadě zákonů a platných mezinárodních smluv. Ústavou počínaje, Zákoníkem práce nebo například Mezinárodní úmluvou proti diskriminaci žen konče. Mám mnoho výhrad proti. Za všechny tu nejpodstatnější: některá ustanovení tohoto zákona znamenají prolomení právní zásady, která říká, že důkazní břemeno je vždy na žalující straně. Podle antidiskriminačního zákona se však žalující strana nemusí starat o důkladnou důkazní podporu svého tvrzení. To může vést k inflaci žalob, lavině zbytečných sporů a k ohrožení samotné spravedlnosti. Ono dokázat, že jsem něco neudělal, je často po čertech těžké. To už věděli staří Římané.
Potřebnost tohoto zákona pro naše občany se limitně blíží nule.  O to více překvapila délka a vášnivost projevů některých projevů při jeho projednávání. Senát se v rozpravě rozdělil jako obvykle na bezvýhradné euronadšence, kteří samozřejmě pro zákon plédovali, a kritiky, kteří zákon z různých pozic odmítali. Ve druhé fázi rozpravy pak nebyla nouze o emotivní osobní reakce. Kritický postoj k zákonu vyjádřený v doprovodném usnesení výboru byl natolik trnem v oku senátora za SNK, že neváhal v jinak celkem vtipném parafrázování zmíněného usnesení své kolegy z ODS nazvat křupany a burany. Je mi ctí přihlásit se k takovému buranství, jestliže to znamená být zařazen mezi lidi, kteří nesdílí páně senátorovo bezvýhradné nadšení nad tímto výdobytkem evropského práva.

Pavel Čáslava 1.5.2008