Kdo nás zbaví příspěvkových organizací?

Příspěvkové organizace se v našem právním prostředí drží už více než padesát let. Původně forma socialistické organizace vytvořená speciálně pro oblast veřejných služeb, jakýsi zrcadlový obraz národního, později státního podniku. Od začátku devadesátých let slýcháváme, že okolní civilizovaný svět, rozuměj Evropská unie, nic podobného nezná a nad našimi „péóčkami“, jak zní jejích zvukomalebná zkratka, kroutí hlavou.

Krátké intermezzo:
Pod tlakem rozvíjejícího se nestátního neziskového sektoru se zákonodárci snažili vytvořit modernější náhradu v podobě obecně prospěšné společnosti (zkratka o.p.s.). Tedy organizace, která netvoří zisk (a neodvádí daně), je pod veřejnou kontrolou a disponuje ochrannými prvky, které znemožňují její zneužití, například daňové úniky či zcizování majetku jejími zakladateli. Výsledek není dokonalý, zákon je velmi komplikovaný, a s ochrannými prvky se to trochu přehnalo. Díky tomu je řízení takové společnosti práce pro sebevrahy. Přesto však stovky, možná tisíce nestátních organizací tuto neohrabanou právní formu používá a pod hlavičkou o.p.s a poskytuje své služby v oblasti sociálních a jiných veřejných služeb. V podstatě jim nic jiného nezbývá, když chtějí dělat svoji práci.

A co stát, kraje a obce?
Je pozoruhodné, že státní a regionální veřejná správa legislativní dárek ve formě „ópéesky“ v podstatě nepřijala. Poněkud štítivě řekla „ó díky, raději si ponechám své léty prověřené příspěvkové organizace“ nebo něco v tom smyslu. Ačkoliv původní záměr zákonodárce byl, kromě jiného, nahradit také tyto mastodonty socialistického veřejného práva.
V čem tkví kouzlo příspěvkové organizace? Co zakládá naději na její věčný život? Je skryto ve vlastním názvu. Tento druh organizace je naším českým příspěvkem k teorii řízení veřejného neziskového sektoru. Budu jmenovat jen základní „benefity“:

1. Manažeři nemusí motivovat své zaměstnance, neboť tito jsou motivováni spravedlivým odměňováním podle délky odpracovaných let (tabulkové platy).
2. Manažeři vlastně ani nemusí být manažery. Stačí, když budou dobrými úředníky a budou svědomitě a pečlivě vyplňovat tabulky a psát hlášení, kterými je laskavý zřizovatel v hojné míře zahrne. („Prosím vás, jací manažeři, ještě by chtěli manažerské platy. Možná že by dokonce chtěli svůj podnik řídit, ale víte přeci, že řízení příspěvkové organizace je výhradní právo jejího zřizovatele. Jestli to nevíte, přečtěte si příslušné právní předpisy.“)
3. „Péočka“ dlouhá léta úspěšně popírají veškeré zásady hospodárnosti a efektivity, protože jsou vyvázány z odpovědnosti plynoucí z vlastnických vztahů.

Hledejme řešení.
Potud moje filipika proti příspěvkovým organizacím. Omlouvám se všem ředitelům a dalším pracovníkům těchto podniků, kteří vidí své poslání především ve službě lidem a úspěšně či méně úspěšně vzdorují výše zmíněným „výhodám“. Podobně jako jejich kolegům v nestátním sektoru jim nic jiného nezbývá, chtějí-li dělat svou práci.
Vím, že téma, o kterém píšu, nepatří k tématům velké politiky. Řešení problému, který objektivně posuzováno je tak trochu na okraji veřejného zájmu, se vždycky těžko prosazuje. Přesto jsem se rozhodl trochu provokovat, abychom měli šanci popostrčit trochu vývoj správným směrem.
Některá města (například Sokolov) našla odvahu a zbavují se „příspěvkovek“ působících v kultuře a sociálních službách transformací na obecně prospěšné společnosti. Nedávno jsem se ptal jednoho regionálního politika, proč je jejich kraj zřizovatelem tolika příspěvkových organizací sociálních služeb. Odpovědí byla otázka: „A to je máme převést na akciovky?“ A pak dodal. „Nejlepší by bylo zrušit je zákonem“. Na tom něco je. Akciovku v sociálních službách považuji za špatný vtip. Myslím, že teď jsou na tahu zákonodárci. Sektor veřejných služeb dlouho a marně čeká na použitelnou a bezpečnou právní formu pro své organizace.

Pavel Čáslava 5.5.2008