21. kongres ODS - projev
Dámy a pánové,
dlouho jsem váhal, zdali mám na Kongresu, který sám sebe deklaruje jako
přelomový a zabývá se zásadními politickými otázkami, vystoupit s příspěvkem
ke zdánlivě marginální oblasti státní politiky, která spotřebovává ročně z
veřejných rozpočtů „pouhých“ 40 miliard Kč a navíc nikdy nebyla doménou ODS.
Naše programy se jí dotýkaly vždy jen okrajově a programová rétorika ji
odbývala několika liberálními, stále se opakujícími frázemi. Zato socialisté
a lidovci , kteří na tuto oblast, mající nálepku výsostně sociálního a tedy
levicového tématu, vždy uplatňovali jakési právo noci. Naši političtí
soupeři si vždycky lépe než my uvědomovali význam tohoto segmentu pro
ovlivňování voličské nálady, neboť jeho uživatelé tvoří nezanedbatelnou
části populace a je obsluhována významným segmentem zaměstnanců veřejné
správy a je rovněž silným rezervoárem zaměstnanosti.
Ano mluvím o úseku státní ekonomiky, který je skryt pod vágním názvem
sociální služby. To je to „cosi“, jak se často mylně domníváme, na pomezí
charity a státního welfarismu. Oblast hýřící výrazy evropského newspeaku,
nad kterým nám naskakuje husí kůže, jako je sociální inkluze a jiné. Segment
hemžící se nějakými bezvýznamnými neziskovkami, odvěkou to doménou havlismu,
jejichž klienti tvoří neuchopitelnou směsici různých okrajových a
proskribovaných sociálních skupin. Prostě suterén sociální politiky, který
jsme s ulehčením přenechávali jiným, protože jsme sami nebyli schopni
vyslovit jasný a srozumitelný pravicový názor.
Právě jsem ve zkratce definoval klišé, pod kterým jsou sociální služby
dlouhodobě vnímány v naší straně a doufám, že jsem přitom oslovil ty, kteří
tento pohled nesdílejí. Kteří disponují pohledem moderních konzervativců a
nepodceňují ani ekonomický, sociální ani politický dopad této otázky. Nevím
jestli jich je málo nebo hodně, ale rozhodně mají v naší straně zanedbatelný
vliv. Jinak by nebylo možné, aby 20 let od roku 1989 fungovaly sociální
služby v České republice jako černá díra na peníze státu, kde se uměle
vyrábí klienti, jako systém, kde se neplatí za skutečně poskytnutou službu,
ale k zaplacení ze státní pokladny stačí již její příslib, kde cena za
službu, jako tržní vyjádření hodnoty lidské práce je neznámý pojem a státní
dotace je převažující způsob financování. Kde se zakázky přidělují zásadně
bez výběrových řízení a nikomu to nijak zvlášť nevadí. Kde vůbec slova
soutěž a trh jsou sprostá slova. Kde je posledním reformním výkřikem Špidlův
a Škromachův nefungující zákon o sociálních službách, udržovaný při životě
armádou zájmových skupin, kořistících z jeho vad.
Moderní konzervativci jsou pravděpodobně v naší straně v menšině, jinak by
nebylo možné, abychom pořád bez většího zájmu tolerovali, aby si kraje zuby
nehty držely své příspěvkové organizace, pocházející ještě z dob socialismu
jejichž efektivita a výkonnost odpovídá době jejich vzniku a které
mimochodem ovládají převažující objem služeb. Nikomu z nás to nevadí, i když
víme proč si je kraje ovládané socialisty zuby nehty drží. Nevadí nám to a
nic s tím po léta naděláme, přestože víme, že jsou rezervoárem funkcí pro
spřátelené osoby pánů a paní radních, kteří také dobře ví, že je užitečné
jejich zaměstnance držet v závislosti na krajském politickém vedení a pod
slibem jistoty zaměstnání je ovládat. Kteří profitují z faktu, že se v nich
realizují práce, služby a investice, které lze nasměrovat ke spřáteleným
firmám. Mohl bych mluvit ještě o zdokonalené soustavě socialistického
plánování služeb, které se teď z krajů šíří na obce za peníze Bruselu a
které bude zaměstnávat další armádu pijavic.
Ano, obavy z podcenění tohoto segmentu naší praktickou politikou je důvodem,
proč si tady zahrávám s možným naštváním lidí, kteří si stejně dobře, nebo
ještě lépe než já uvědomují závažnost potřeby reformních změn na tomto poli.
Nechci naštvávat, chci nás jen vyburcovat k nějaké aktivitě - právě v době,
kdy se vedou koaliční jednání a bude se (možná) pracovat na vládním programu
a sestavovat vláda (možná).
Právě v tomto období, zatímco probíhají naše jednání o koalici, semknutý
blok krajů, odborářů a socialistů, pod hlavičkou diskuze o dalším směřováním
sociálních služeb, která probíhá na ministerstvu práce usiluje o další
znehybnění vývoje v této oblasti. Myslím, že máme dvě možnosti; že se
zalekneme a přenecháme toto pole jiným, kteří hlasitě deklarují, že jsou
pravicovější a tudíž předvídavější a odvážnější než my a nebo využijeme
příležitosti a uděláme na tomto úseku nezbytné reformy sami.
Pavel
Čáslava 19.6.2010
