Rozhovor pro Sokolovský patriot 7/2010

Dnes vám představujeme
senátora PhDr. Pavla Čáslavu

Když jsem letos měla možnost navštívit Valdštejnský palác a v něm také pracovnu našeho senátora PhDr. Pavla Čáslavy, byla jsem zklamaná. Jeho kancelář je totiž stejně velká jako moje sokolovská a navíc se o ní dělí ještě se svým senátorským kolegou Janem Nádvorníkem. Rozhodně mne však nezklamal pan senátor svým přístupem a schopností hovořit o věcech vážných i „člověčenských“. A tak bych jej ráda z obou těchto hledisek dnes chtěla alespoň trochu přiblížit i našim čtenářům.

Domníváte se, že naše malé země potřebuje kromě 200 poslanců ještě 81 senátorů?
Stejně velké nebo chcete-li malé země jako my mají podobný dvoukomorový parlamentní systém. Například Belgie, Irsko, Slovinsko. Náš systém je dán Ústavou z roku 1992. Druhá komora (Senát) v něm tvoří protiváhu převážně stranicky orientované Sněmovně volené většinovým systémem. Senátoři nekandidují na hromadných stranických kandidátkách jako poslanci, ale soupeří o hlasy voličů individuálně . Senát má podle Ústavy také jiné úkoly než Poslanecká sněmovna, je pojistkou demokracie a opravuje chyby v zákonech. Jinak se mi Vaše otázka líbí a rád bych ji rozšířil: potřebuje naše nepříliš velká země 200 poslanců, nestačilo by jen 81 senátorů? Nebo ještě jinak: potřebuje naše malá země 13 krajů se stovkami zastupitelů, radních a tisícovkami úředníků na krajských úřadech?

Poslanci mají zdarma veřejnou dopravu, pobírají příspěvek na cestovné a létají letadlem, které platí stát? Domníváte se, že senátoři se chovají adekvátně?
Nerad mluvím za jiné, ale sám za sebe musím říci, že jsem nikdy během svého mandátu nejel veřejnou dopravou zadarmo, ať už pozemní, nebo leteckou. Hanba by mě fackovala, kdybych měl někde u pokladny vytahovat jakousi průkazku a dožadovat se nějakých výhod. Jezdím vlastním osobním autem, které si řídím sám. To jste jistě sama poznala, když jsem Vás nedávno vezl ze Sokolova do Prahy do Senátu, na setkání s předsedou Senátu Přemyslem Sobotkou se zástupci médií. Do Prahy jezdím i několikrát týdně a hodně kilometrů najezdím po volebním obvodu, který je pěkně rozlehlý: od Sokolovského okresu přes Mariánské Lázně a okolí až po město Toužim na Karlovarsku.

Zkvalitňují zahraniční cesty činnost senátorů, a kde jste byl doposud Vy?
Celoživotně se zabývám sociálními službami a v Senátu v této orientaci pokračuji dál jako člen Výboru pro zdravotnictví a sociální záležitosti. Naposledy jsem byl loni na jaře ve Stockholmu, ve švédském Senátu, kde jsme já i moji kolegové jednali o tom, jak řeší sociální záležitost Švédové. Rok před tím jsem navštívil Řím a Oslo. Byly to cesty ryze pracovní a kromě jednání v parlamentech jsem navštívil celou řadu zařízení, jako jsou domovy pro důchodce nebo domy pro zdravotně postižené. Na základě těchto cest jsem napsal několik článků o evropských systémech sociální péče pro odbornou veřejnost, absolvoval řadu přednášek pro pracovníky neziskových organizací a obecních úřadů. Právě v těchto dnech se snažím uplatnit svoje poznatky o moderních evropských službách v Komisi pro rozvoj sociálních služeb při Ministerstvu práce a sociálních věcí, která připravuje legislativní rámec pro novou koncepci v České republice.

V jakých senátních institucích pracujete?
Mým „mateřským“ výborem je právě zmíněný Výbor pro zdravotnictví a sociální záležitosti, kde působím jako specialista na sociální služby. Kromě toho jsem místopředseda Mandátového a imunitního výboru, člen Volební komise a zastupuji Senát v Radě vlády pro populační vývoj. Rovněž pracuji v Komisi pro rozvoj sociálních služeb na Ministerstvu práce a sociálních věcí.

Jak hodnotíte komunikaci Poslanecké sněmovny a Senátu?
Jsem rád, že do Senátu doposud neproniknul hrubý konfrontační styl známý ze Sněmovny. Diskuze se sice nevedou vždycky v „rukavičkách“ ale obecně se dá říci, že senátoři si nepotrpí na sprostoty. K dobré tradici také patří, že předsedající, ať už jsou z jakékoliv strany, netolerují hlučení během jednání a debatéry, kteří ruší hlasitými rozhovory ostatní, vykazují ihned ze sálu. Také se netrpí známé skákání do řeči a jiné nectnosti. Doufám, že si Senát tuto tradici udrží. Někdy musím chodit do Poslanecké sněmovny jako zástupce Senátu pověřený obhajobou změn, které naše komora udělala v návrzích zákonů a připadám si tam jako v zápasnické aréně.

V čem spatřujete přínos Vašeho senátorského mandátu pro náš region?
Mohl bych být docela konkrétní a jmenovat třeba dotaci ve výši 36 milionů korun pro rekonstrukci v Domově pro seniory v Kynšperku. Ale jenom ve shánění dotací přínos senátora pro region není. Důležité je, aby znal starosti a problémy svého regionu a jeho občanů. Takže musí být co nejvíce mezi nimi. Pak může odpovědně vážit, jak jim který konkrétní zákon může prospět nebo naopak uškodit. Já se s občany mého volebního obvodu setkávám každé pondělí ve své sokolovské kanceláří a každý první pátek v měsíci v Mariánských Lázních. Lidé se na mne často obracejí se svými problémy. Devadesát procent případů se týká jednání na úřadech. Mám radost, když mohu pomoci svou intervencí. Jinak samozřejmě, kdo chce pracovat převážně ve svém regionu, měl by se stát regionálním politikem a kandidovat v komunálních nebo krajských volbách.

I přes svou funkci zůstáváte dál především občanem. Nestýská se Vám někdy po původní práci, tedy funkci ředitele Okresního ústavu sociálních služeb Sokolov?
Stýská a hodně. Byl jsem dnes a denně obklopen lidmi, se kterými jsem si rozuměl, měl společnou řeč a dělal práci, která měla konkrétní výsledky a kterou společnost oceňovala. Se vstupem do politiky jsem se logicky také setkal s různými klišé a negativním vnímáním politiků jako takových. Ale díky své celoživotní praxi v „normálním“ občanském (nepolitickém) povolání jsem se naučil, že nejvíce záleží na tom, aby člověk ovládl svou profesi a dokázal se za všech okolností chovat jako slušný člověk a dobrý profesionál. Ověřil jsem si, že to může platit i v politice.

Minovým polem na Sokolovsku jsou debaty o výstavbě nové nemocnice za 3 miliardy. Jste pro nebo proti?
Nejsem proti. Pokud se najde zodpovědný a dostatečně silný investor, tak je to dobrá myšlenka postavit uprostřed kraje, propojeného napříč rychlostní silnicí, moderní, dobře vybavené zdravotnické pracoviště. Ale nebyl bych zas tak moc nadšený, kdyby to celé mělo být financováno z veřejných prostředků, nota bene kraje. Dal bych přednost spoluúčasti soukromého investora. Jen ten pro mě může být zárukou, že taková náročná stavba bude ekonomicky zdůvodněná a miliardy nepřijdou vniveč. Teď říkám svůj názor nikoliv jako senátor, ale jako občan: ujišťování radních nebo zastupitelů, ať už z jakýchkoliv stran by mi nestačila.

Cítíte se být sokolovským patriotem?
Zeptala jste se naprosto trefně - jestli se cítím. Být patriotem je hodně citová záležitost. To nejlépe poznáte, když z domova často odjíždíte a zase se vracíte. Tedy, jestli se Vám odjíždí těžko a jestli se rádi vracíte. Myslím si, že mám silný vztah k tomuto místu a jeho lidem. Mrzí mě, když nad námi někteří Pražáci ohrnují nos nebo si nás pletou se Severočechy.

Volného času příliš nemáte. Ale když ho máte, jaké jsou Vaše osobní koníčky?
Samozřejmě, že četba je moje celoživotní záliba. Ale nejsem jenom knihomol, předloni jsem začal rekreačně běhat a docela mě to chytlo. Pořídil jsem si takové chytré hodinky, které mi sledují srdeční tep a současně mě hlídají, abych se při běhu moc neulejval. Běhám asi tak třikrát týdně, hlavně večer, dřív to nejde. A také mi vyhovuje, že už je venku měně diváků. I tak se najdou někteří chodci, zvláště ti v pubertálním věku, kteří se mohou smíchy potrhat, když vidí podivné brýlaté individuum, jak supí po cyklostezce.

Jaká je Vaše nejoblíbenější knížka?
Málokdy se ke knížkám vracím, takže jsem vždycky nejvíc zaujat knížkou, kterou jsem právě dočetl, nebo právě čtu. Právě jsem dočetl knížku Tomáše Sedláčka „Ekonomie dobra a zla“ a ta byla skutečně dobrá. Věřte, že není ani tak o ekonomii, to bych jí stěží dočetl, ale o lidech a o staré otázce: jsou lidé spíše dobří nebo spíše zlí? A právě teď jsem začal číst Sorokinův „Den opričnika“. Kniha o velké ruské duši, z které jde strach.

Uvažoval jste o tom, co budete dělat po ukončení mandátu, respektive o nové kandidatuře?
Nejsem existenčně závislý na svém mandátu, takže mám svobodu rozhodování. Určitě mi to nedá, abych se nezabýval nějakou veřejnou službou, ať už ve městě nebo v regionu. Ale pokud budu zdráv a budu mít podporu svých kolegů, zúčastním se za dva a půl roku dalších voleb do Senátu, protože mám svoje učednická léta v Parlamentu za sebou a mohu se v práci senátora opřít o nabyté zkušenosti.

Co byste sám rád řekl do závěru?
Chtěl bych našim spoluobčanům a všem čtenářům popřát pevné zdraví, spokojenost a štěstí v osobním životě. Hodně sil na zvládání každodenních úkolů, které před nás staví život v dnešních nelehkých dobách. A Vám paní doktorko Kafková, a Vašim spolupracovníkům v redakční radě přeji, ať se Vám dál daří vytvářet takový dobrý regionální časopis jakým je Patriot už dlouhá léta.

Děkuji za rozhovor.      PhDr. Helena Kavková